Sen utopického socialisty před mimořádným sjezdem ČSSD

Sen utopického socialisty před mimořádným sjezdem ČSSD

Měl jsem docela hrozný sen, o který se s Vámi chci podělit. Zdálo se mi, že ČSSD strašným způsobem prohrála volby. Jakoby to nebylo samo o sobě strašné, zdálo se mi ve snu, že Ti, kteří tuto porážku způsobili, si nepřipustili žádnou zodpovědnost. Jakoby se nic nedělo, pokračovali dál. 

Členská základna nám přece do toho nebude kecat a mimořádný sjezd hned po volbách není potřeba. Počkáme, až se věci uklidní a vášně opadnou. Pár zoufalců tyto lidi donutilo, že se nakonec má konat mimořádný sjezd. Aby to zoufalci neměli tak snadné, tak byl sjezd svolán na neděli a ještě jako jednodenní. V neděli snad někteří nepřijedou, slyšel jsem ve snu, a když tak nebude moc času. Necháme je vypovídat, nic se neschválí a pojedeme dál. A aby neztráceli čas, začali znovu přemýšlet, jak by se dostali do vlády. Že by to bylo s tím, na kterém nenechali nit suchou? Nevadí! Vždyť lidi zapomínají a být ve vládě je dobré. Být v opozici? Nepřipadá v úvahu! Vždyť bychom nebyli vidět ani slyšet. Jaká hrůza! Zoufalci poznamenali „Když nebyli slyšet jako ministři a lidé ve vysokých funkcích, tak se není co divit, že se bojí, že by je nebylo slyšet bez funkcí“. „ A když náhodou byli slyšet, tak se občané děsili“

Pomluvy, říkali matadoři „Vždyť jsme dokázali neuvěřitelné. Učitelé celá léta brojí za vyšší platy, chtějí přidat, cítí se nedostatečně ohodnoceni a my jsme je přece donutili, aby na to zapomněli. Přestali se bavit o platech a bavili se o inkluzi, no není to úspěch?“ „A co teprve lithium? Podařilo se nám k němu převést pozornost všeho obyvatelstva, no není to úspěch? Kdo o něm před tím něco věděl? Nikdo! Chcete ještě něco slyšet?“

Zoufalci mlčí.   

Vzbudil jsem se hrůzou. Je to sen nebo pravda?

Aby toho nebylo dost, znovu jsem usnul a ocitl jsem se na sjezdu.

Nikdo nectil neděli, všichni se sjeli. Vystoupil prezident. Někteří ho nadšeně vítali, rázem z nich čišel mladistvý elán. Jiní zdvořile tleskali a část se chovala divně, jakoby nevěděli, co mají dělat. Sjezd pokračoval. Matadoři vystoupili se svými volebními vystoupeními, říkali to, co říkali už tolikrát, slibovali a zdůrazňovali, jak kontinuita je zárukou úspěchu. Vše pokračovalo tak, jak mělo. A najednou změna.

Vystoupil muž mladistvého vzezření v džínách, v triku s rozhalenkou. Než začal mluvit, matadoři ho upozornili, že má 3 minuty. Nedbal a začal.

Bez sebereflexe, nemůže být nového začátku. Jak dlouho si ještě budeme lhát do kapsy? Chceme-li přežít, musíme začít znovu a jinak. Ztratili

jsme ve volbách téměř všechny své voliče a po volbách zbytek. Místo nového počátku dáváme obyvatelstvu možnost sledovat sebevraždu sociální demokracie v přímém přenosu. Část lidí se raduje, že se těch socanů konečně zbaví, část se směje a maličká část nevěřícně sleduje dění. Mluví dál. Čekají nás senátní a komunální volby, kde výprask bude pokračovat. Vzpamatujme se a začněme!

To už matadoři nevydrží a hlásí 3 minuty. Delegáti bouří: „Chceme pokračovat, ať řekne, jak to máme dělat“. Matadoři se stahují a tuší, že je zle.     

A kandidát mluví, mluví dlouho a přesvědčivě. Říká, že bychom se měli přejmenovat na sociálnědemokratické hnutí. Otevřít se svým příznivcům a podporovatelům a dát jim práva být volen a volit. Papíroví členové, které nikdy nikdo nikde neviděl, musí zmizet z evidence. Místní organizace, která není schopna postavit kandidátku, nemá smysl. Příležitost musí dostat ti, kteří dokáží oslovit obyvatelstvo ve volbách. A je jedno, jestli jsou členové nebo příznivci hnutí. Předpokladem pro nominace kamkoli je dobrá pověst mezi obyvatelstvem, čistý štít a odborná schopnost. Vznikli jsme jako dělnická strana, v moderním pojetí jsme tedy zastánci pracujících lidí, dělníků, zaměstnanců, živnostníků či drobných podnikatelů. Zájmy těchto lidí musíme hájit. Ti, kteří pracovat nechtějí, u nás nemohou mít zastání. Jsme hnutím hájícím sociální spravedlnost, pomáháme všem těm, kteří se ne svou vinou dostali do nepříznivé situace. Nekompromisně bojujeme proti těm, kteří se snaží pomoc potřebným neoprávněně získat pro sebe či na ni parazitovat.

A mluví dál a dál. Chceme-li bojovat proti byrokracii, začněme sami u sebe. Zbavme se zbytečného papírování, zoufale nepružných vnitřních předpisů, orgány zvolme na 4 roky, aby zvolení mohli pracovat a ne shánět příznivce pro další volby. Sjezdy se musí konat závisle na parlamentních volbách tj. 2 – 3 měsíce po nich, aby vedení muselo složit účty a připravit nové vize.

Bojujme za spravedlivou odměnu za poctivou práci. Odměňujme tak zejména své vlastní zaměstnance, jinak nám nikdo neuvěří, že to myslíme vážně. Buďme zásadoví, neobětujme zásady za funkce, nikdo nám nebude věřit. Neslibujme, co nemůžeme splnit a pokračuje dál a dál. 

Delegáti bouří. Volby jsou rozhodnuté. Máme nového předsedu a nové vedení, které myslí stejně. Delegáti se rozcházejí s tím, že změny nastanou u nich doma, že se o to postarají.

Budím se. Byl to sen, utopie nebo to může být pravda?  

Radko Martínek do podzimu senátor         

05.03.2018 17:55